Atomová bomba
Atomová bomba
Jaderný výzkum v USA započal z iniciativy Alberta Einsteina, který upozorňoval na podobné pokusy vedené v nacistickém Německu. Vskutku, jaderné štěpení objevili Němci už roku 1938 (Otto Hahn, Lisa Meitnerová a Fritz Strassmann). Pokrok Německa v oblasti využití jaderné energie je však velmi přeceňován. Výzkum nebyl intenzivní, neboť vedení státu mu nepříkládalo větší význam. Po vypuknutí války ho stihl osud mnoha nadějnějších projektů (radar, proudový motor, pohon ponorek nazávislý na vzduchu a podobně), které by nebylo možné dokončit v horizontu několika měsíců. Výzkum přesto pokračoval, a to tajně a bez vědomí patřičných činitelů! Ale chybějící organizace a spolupráce, kterou by zastřešovala vyšší autorita vedly k fiasku celého výzkumu. Neefektivní práce vyústila ve stavbu malého a nefunkčního reaktoru a po likvidaci linky na výrobu těžké vody v Norsku ustal výzkum úplně.
Výzkum v USA
Ani v USA nebyla situace zpočátku růžová, první rok činil rozpočet vědců asi 6 000 dolarů. Po zatažení USA do války 7. prosince 1941 útokem na Pearl Harbour se však situace obrátila, výzkum začal postupovat mílovými kroky a do konce války projekt Manhattan vedený Robertem Oppenheimerem spolykal dvě miliardy dolarů. Léta práce vědců v Los Alamos prověřil 16. července 1945 experiment. Na střelnici Alamogordo (Nové Mexiko, USA) v 5:29:45 místního času vybuchla první atomová puma v dějinách.
Sílu zbraně si do té doby nedokázal nikdo představit. Původní odhad obětí v Hirošimě počítal se 20 000 obětmi, nakonec jich bylo třináctkrát více!
Volba vhodných cílů
Německo, proti kterému se zbraň vyvíjela, již však bylo poraženo. O použití pumy proti Japonsku se vedly diskuse. S využitím všech prostředků, které by zkrátily válku a ušetřili životy spojenců, nakonec získali Američané svolení na konforenci v Postupimi.
Problémem bylo zvolit cíl. Padlo několik návrhů. První předpokládal demonstrovat sílu bomby na nějakém předem ohlášeném pustém místě, ale nápad byl zamítnut, protože by asi těžko přesvědčil japonskou generalitu kapitulovat, spíše by přilákal zbytky japonského letectva. Druhý počítal s útokem na město, ale většina japonských měst už byla dávno vybombardována. Nakonec zpravodajci vytipovali několik cílů, jejichž obyvatele se pokusili varovat svržením letáků. Japonci situaci podcenili, zřejmě nečekali, že by jeden letoun mohl být tak nebezpečný.
Hirošima
6. srpna 1945 v 8:16 zakusila Hirošima do té doby nepoznané peklo. Puma Little Boy (ekvivalent 20 kt TNT) sklouzla ze závěsníku bombardéru "Enola Gay" pilotovaného Paulem Tibettsem a vyžádala si život 75 000 lidí okamžitě a dalších 200 000 zemřelo na následky ozáření.
O tom, že byla použita atomová puma, referovali vládě až japonští vědci. Začala jednání, zda přijmout spojeneckou nabídku kapitulace, o čemž samozřejmě nechtěla generalita ani slyšet. Američané neregistrovali žádný pokus o odpověď, a tak rozhodli o druhém útoku.
Nagasaki
Protože 9. srpna 1945 bylo nad Kókurou zataženo, zvolil kapitán letounu "Bock's Car" Charles Sweeney náhradní cíl a v 11:01 puma Fat Man (ekvivalent 22 kt TNT) neslavně proslavila město Nagasaki.
Osoby, které se nacházely v blízkosti epicentra výbuchu, se ve vteřině ztratily z povrchu zemského. V okruhu dvou kilometrů se vše proměnilo ve smrtící pec. Ve vzdálenosti více než 3 km způsoboval výbuch popáleniny. Pak nastala ohnivá smršť, vyvolaná silným tlakem a podtlakem v důsledku exploze. A nakonec záření. Na vzdálenost 6 km bylo mnoho lidí dosud živých zasaženo neutrony a gama zářením. Umírali pak ve velkém utrpení.
Retrospektivní hodnocení
Navzdory všemu je odsouzení útoku nespravedlivé a poválečné argumenty příliš černobílé. Na jedné straně si pumy vyžádaly mnoho obětí, na straně druhé uchránili životy mnoha spojeneckých vojáků a možná i samotných Japonců.
Po zkušenostech z Okinawy a Iwo Jimy počítali Američané pro invazi na Japonské ostrovy s milionem vojáků a operace Coronet (invaze na Hónšú v březnu 1946) měla mnohonásobně přesáhnout vylodění v Normandii. Obavy přitom byly oprávněné. Japonský fanatismus dosahoval svého vrcholu. Bojová hesla, jako "Sto milionů za císaře", byla všude. Generální štáb počítal s nasazením minimálně 30 milionů dobrovolníků vyzbrojených gránáty a bambusovými tyčemi (opravdu)! A jak by to vypadalo na japonských ostrovech během bojů? Stačí si připomenout, jak reagovali japonští obyvatelé Okinawy na její dobytí.
Současný výzkum jaderných zbraní zakazují konvence OSN. Prostředky na zbrojení by vlády (včetně té naší) měly využívat spíše na rozvoj sociálního a kulturního postavení svých občanů.
Jeden čínský vládní činitel si po úspěšném výbuchu první čínské atomové pumy v roce 1964 povzdechl: "Máme sice holé zadky, ale hlavně že máme jadernou pumu."
...INE...
esta k výbuchu atomové bomby nad Hirošimou v srpnu 1945 začala náhodným objevem německého vědce Otto Hahna v roce 1938. Bombardoval vzorky uranu neutrony, a uvnitř uranu nalezl atomy barya, o nichž se zprvu domníval, že jsou formou radia. Jeho spolupracovnice Lise Meitnerová, která po útěku z nacistického Německa pracovala v Nobelově institutu ve Stockholmu, pochopila, že bombardováním neutrony se atom uranu rozštěpí a v jediném zlomku vteřiny nastává řetězová reakce, při níž se uvolní nesmírné množství energie.
Když v roce 1939 tajná služba USA zjistila, že nacistické Německo objevilo princip jaderného štěpení, byl na hrozící nebezpečí upozorněn prezident Roosevelt dopisem, podepsaným americkými vědci v čele s Einsteinem a Oppenheimerem.
V nejpřísnější tajnosti začaly týmy vědců zkoumat možnost vybudování jaderného reaktoru, jiné skupiny pracovaly na oddělení izotopu uranu, nezbytném kroku k uvolnění energie v řetězové reakci. V roce 1942 se J. R. Oppenheimer ujímá koordinace dosažených výsledků a v zapadlém městečku Los Alamos v Novém Mexiku byl zahájen nejdůležitější program armády USA pod krycím názvem "Projekt Manhattan". Tým vědců, mezi nimiž byla desítka současných či budoucích nositelů Nobelovy ceny, pracoval s nesmírným vypětím tak, že 16. července 1945 mohlo dojít v poušti Nového Mexika k pokusnému výbuchu.
….a teď teorie žádá praxi….
LITTLE BOY
Uranová bomba Little Boy (Chlapeček) byla připravena k vypuštění 31. července 1945, kdy byla definitivně sestavena dohromady techniky na ostrově Tinian v Pacifiku - podle slov jednoho z techniků vypadala "jako protáhlá nádoba na odpadky s ploutvemi". Na Tinian byla předtím dopravena na palubě USS Indianapolis - loď byla vybrána jako dopravní prostředek bezpečnější než letadlo. Paradoxně byla loď během plavby pozorována japonskou ponorkou a při zpáteční cestě dokonce potopena, přičemž její mise byla tak tajná, že několik dní nikomu nescházela! Záchranné lodě začaly lovit zbytky přeživších až po 96 hodinách, celkový počet obětí útoku a poté žraloků dosáhl téměř 900 mužů (čtyři pětiny posádky).
Bylo rozhodnuto, že primárním cílem bude Hirošima (městská průmyslová oblast) a záložními cíli budou Kókura (vojenské sklady a město) a Nagasaki (městská oblast). Hirošima byla vybrána zejména proto, že podle zpráv rozvědky se v ní nenacházel žádný zajatecký tábor spojeneckých vojáků (ve skutečnosti bylo v Hirošimském hradu vězněno 23 amerických zajatců).
Let byl naplánován na 6. srpna a velitelem prvního bombardéru s jadernou pumou na palubě se stal plukovník Paul W. Tibbets, který všechny letce podílející se na celé akci dlouhé měsíce cvičil.
Jeho letoun (byl to B-29-45-MO postavený v závodech Martin, Omaha, sériové číslo 44-86292) byl den předtím pojmenován po Tibbetsově matce: Enola Gay.
Náletu se zúčastnilo celkem sedm bombardérů B-29 Superfortess:
Povětrnostní průzkum:
Straight Flush (maj. Claude Eatherley, Hirošima)
Jabbit III (maj. John Wilson, Kókura)
Full House (maj. Ralph Taylor, Nagasaki)
Nálet samotný:
Enola Gay s pumou Little Boy (plk. Paul W. Tibbets, Jr.)
Great Artiste - fotografický doprovod (maj. Charles Sweeney)
No. 91 - fotografický doprovod (Maj. George Marquardt)
Záloha na Iwojimě:
Top Secret (kpt. Charles McKnight) - do tohoto letounu mohla být v případě poruchy Enoly Gay bomba teoreticky přeložena.
Posádku letounu Enola Gay tvořili:
plk. Paul W. Tibbets, Jr. - velitel, první pilot
kpt. Robert Lewis - druhý pilot
maj. Thomas Ferebee - bombometčík
kpt. Theodore "Dutch" van Kirk - navigátor
por. Jacob Beser - radiolokační důstojník
por. Richard Nelson - radista
plk. William "Deak" Parsons - námořní expert přes výbušniny
por. Morris R. Jeppson - kontrola elektronických obvodů pumy
sgt. Wyatt Duzenbury - palubní technik
sgt. Robert Shumard - pomocník pal. technika, střelec
sgt. Joe Stiborik - střelec
sgt. George "Bob" Caron - zadní střelec
|
Cesta k výbuchu atomové bomby nad Hirošimou v srpnu 1945 začala náhodným objevem německého vědce Otto Hahna v roce 1938. Bombardoval vzorky uranu neutrony, a uvnitř uranu nalezl atomy barya, o nichž se zprvu domníval, že jsou formou radia. Jeho spolupracovnice Lise Meitnerová, která po útěku z nacistického Německa pracovala v Nobelově institutu ve Stockholmu, pochopila, že bombardováním neutrony se atom uranu rozštěpí a v jediném zlomku vteřiny nastává řetězová reakce, při níž se uvolní nesmírné množství energie.
Když v roce 1939 tajná služba USA zjistila, že nacistické Německo objevilo princip jaderného štěpení, byl na hrozící nebezpečí upozorněn prezident Roosevelt dopisem, podepsaným americkými vědci v čele s Einsteinem a Oppenheimerem.
V nejpřísnější tajnosti začaly týmy vědců zkoumat možnost vybudování jaderného reaktoru, jiné skupiny pracovaly na oddělení izotopu uranu, nezbytném kroku k uvolnění energie v řetězové reakci. V roce 1942 se J. R. Oppenheimer ujímá koordinace dosažených výsledků a v zapadlém městečku Los Alamos v Novém Mexiku byl zahájen nejdůležitější program armády USA pod krycím názvem "Projekt Manhattan". Tým vědců, mezi nimiž byla desítka současných či budoucích nositelů Nobelovy ceny, pracoval s nesmírným vypětím tak, že 16. července 1945 mohlo dojít v poušti Nového Mexika k pokusnému výbuchu.
….a teď teorie žádá praxi….
LITTLE BOY
Uranová bomba Little Boy (Chlapeček) byla připravena k vypuštění 31. července 1945, kdy byla definitivně sestavena dohromady techniky na ostrově Tinian v Pacifiku - podle slov jednoho z techniků vypadala "jako protáhlá nádoba na odpadky s ploutvemi". Na Tinian byla předtím dopravena na palubě USS Indianapolis - loď byla vybrána jako dopravní prostředek bezpečnější než letadlo. Paradoxně byla loď během plavby pozorována japonskou ponorkou a při zpáteční cestě dokonce potopena, přičemž její mise byla tak tajná, že několik dní nikomu nescházela! Záchranné lodě začaly lovit zbytky přeživších až po 96 hodinách, celkový počet obětí útoku a poté žraloků dosáhl téměř 900 mužů (čtyři pětiny posádky).
Bylo rozhodnuto, že primárním cílem bude Hirošima (městská průmyslová oblast) a záložními cíli budou Kókura (vojenské sklady a město) a Nagasaki (městská oblast). Hirošima byla vybrána zejména proto, že podle zpráv rozvědky se v ní nenacházel žádný zajatecký tábor spojeneckých vojáků (ve skutečnosti bylo v Hirošimském hradu vězněno 23 amerických zajatců).
Let byl naplánován na 6. srpna a velitelem prvního bombardéru s jadernou pumou na palubě se stal plukovník Paul W. Tibbets, který všechny letce podílející se na celé akci dlouhé měsíce cvičil.
Jeho letoun (byl to B-29-45-MO postavený v závodech Martin, Omaha, sériové číslo 44-86292) byl den předtím pojmenován po Tibbetsově matce: Enola Gay.
Náletu se zúčastnilo celkem sedm bombardérů B-29 Superfortess:
Povětrnostní průzkum:
Straight Flush (maj. Claude Eatherley, Hirošima)
Jabbit III (maj. John Wilson, Kókura)
Full House (maj. Ralph Taylor, Nagasaki)
Nálet samotný:
Enola Gay s pumou Little Boy (plk. Paul W. Tibbets, Jr.)
Great Artiste - fotografický doprovod (maj. Charles Sweeney)
No. 91 - fotografický doprovod (Maj. George Marquardt)
Záloha na Iwojimě:
Top Secret (kpt. Charles McKnight) - do tohoto letounu mohla být v případě poruchy Enoly Gay bomba teoreticky přeložena.
Posádku letounu Enola Gay tvořili:
plk. Paul W. Tibbets, Jr. - velitel, první pilot
kpt. Robert Lewis - druhý pilot
maj. Thomas Ferebee - bombometčík
kpt. Theodore "Dutch" van Kirk - navigátor
por. Jacob Beser - radiolokační důstojník
por. Richard Nelson - radista
plk. William "Deak" Parsons - námořní expert přes výbušniny
por. Morris R. Jeppson - kontrola elektronických obvodů pumy
sgt. Wyatt Duzenbury - palubní technik
sgt. Robert Shumard - pomocník pal. technika, střelec
sgt. Joe Stiborik - střelec
sgt. George "Bob" Caron - zadní střelec
Letouny odstartovaly krátce po sobě brzy ráno (Enola Gay ve 2.45 hod.), 6. srpna 1945. Hodinu před nimi odletěly nad Japonsko tři povětrnostní průzkumné letouny a zároveň "Top Secret" přelétl na Iwojimu. Když Tibbetsův stroj nad tímto ostrovem přeletěl bylo jasné, že už záložního bombardéru nebude patrně zapotřebí.
Cestou k Japonsku informoval plukovníka Tibbetse jeden z povětrnostních letounů (Eatherlyho "Straight Flush") o tom, že obloha nad Hirošimou je jasná a vhodná k vizuálnímu zaměření a odhození bomby. Námořní expert Parsons slezl do pumovnice a bombu částečně aktivoval (puma byla zajištěná pro případ nehody při startu). Před jejím vypuštěním ji definitivně aktivoval poručík Jeppson.
V 8.15 hod. vypustila Enola Gay bombu Little Boy ve výšce 31 500 stop ( 9600 m ) z pumovnice. Radarová výška jejího výbuchu byla nastavena na 2 tisíce stop ( 610 metrů ) nad zemí a puma vybuchla 43 sekund po svém vypuštění. Síla bomby byla předem vypočtena na 12 až 20 kilotun TNT. Při následné explozi okamžitě zahynulo nebo bylo smrtelně zraněno 80 000 lidí, z celkového počtu 90 000 budov bylo zničeno 62 000.
   
  
nahoru
FAT MAN
Plutoniová bomba Fat Man (Tlouštík; pojmenování po Winstonu Churchillovi) byla naložena do bombardéru B-29 známého pod jménem Bock's Car (byl to B-29-35-MO postavený v závodech Martin, Omaha, sériové číslo 44-27297). Letoun byl pojmenován po svém veliteli kapitánu Fredericku C. Bockovi, přesto však byl během této mise pilotován majorem Sweeneym (Bock velel jednomu z pozorovacích bombardérů). Primárním cílem byly vojenské sklady v Kókuře, záložním pak Nagasaki.
Bock's Car odstartoval 9. srpna 1945 s pumou Fat Man na palubě. Tentokrát bylo ale nad primárním cílem zataženo. Bock's Car nad cílem třikrát obletěl, ale muniční komplex nezahlédl. Major Sweeney navíc zaslechl rádiovou korespondenci japonských stíhaček a protože se mohly blížit k němu, rozhodl se letět na Nagasaki. Tam bylo také zataženo, ale po chvíli bombometčík zahlédl mezeru v mracích a v 11.00 hod., po malé úpravě kursu, byla puma svržena - její síla byla 22 kilotun.
Tentokrát ovšem bomba daleko minula svůj cíl a vybuchla nad severozápadní částí města. Přestože je plutoniová puma v porovnání s uranovou účinnější, tato napáchala méně škod a způsobila méně obětí, v neposlední řadě díky terénu. I tak byl ale její výbuch zničující - zahynulo přibližně 35 tisíc lidí.
|
...ine...
Hirošimská atomová bomba
V záplavě "důležitějších" zpráv z Asie (konkrétně LOH v Číně) se letos nějak pozapomnělo na připomenutí, že už je to 63 let od svržení atomové bomby Američany na Hirošimu.
Tady je stručné připomenutí průběhu:
6. srpen 1945, 8:12 místního času
1. Americký bombardér B-29 'Enola Gay' ve výšce 9 357 metrů nad Hirošimou začal shazovat
bomby
2. V 8:15 shodil atomovou bombu 'Little Boy'
3. Letadlo provedlo obrat o 155 stupňů doprava a letělo střemhlav zhruba 518 metrů
4. Atomová bomba vybuchla se silou 13 kilotun ve výšce asi 576 metrů nad městem
5. O minutu později zasáhla letadlo, letící rychlostí 335 m/s první tlaková vlna
Město Hirošima bylo zvoleno jako primární cíl ze strategických důvodů, protože šlo o městskou průmyslovou oblast a také protože se nacházelo ve vhodné lokalitě. Při explozi atomové bomby Little Boy ("chlapeček") bylo okamžitě zabito přes 80 tisíc obyvatel města a z celkového počtu 90 tisíc budov bylo zničeno 62 tisíc. Zajímavostí je, že jediná budova, která v blízkosti epicentra celá nespadla byla vybudována ze železobetonu právě Čechy.
Japonská vláda však odmítla věřit, že Američané mají atomovou bombu a na místo poslala komisi, která to měla prověřit. Proto pro demonstraci síly byla 9. 8. 1945 shozena druhá, tentokrát plutoniová bomba "Fat Man” (tlouštík) jenž zabila asi 70 000 osob. Dne 15. srpna 1945 japonský císař ohlásil kapitulaci Japonska. Tím 2. světová válka skončila.
Princip jaderné bomby je ukázán na videu, které je z dokumentárního filmu BBC.
V bombě jsou od sebe výbušninou oddělena dvě podkritická množství uranu (plutonia). V určitý okamžik výbušnina vybuchne a oba kusy štěpného materiálu jsou vypáleny proti sobě, srazí se a tak se při srážce množství uranu zvýší na kritické množství. Začne nekontrolovatelná řetězová štěpná reakce, která vyvolá ničivý výbuch doprovázený radioaktivním zářením.
Následky dopadu takové bomby jsou katastrofální:
Hned po výbuchu bomby vznikne obrovská, jasná ohnivá koule. Současně se od epicentra začne šířit tlaková vlna o rychlosti několika stovek kilometrů za hodinu, která začne bořit všechny budovy v dosahu několika kilometrů. Spolu s tím se okolo šíří zhoubné neutronové a gama záření, způsobující oslepnutí a smrtelné popáleniny. Nejhorším důsledkem je zamoření velkého prostoru na několik desítek let následné genetické poškozování například nenarozených dětí, ale také plodin z tohoto území, které mohou působit rakovinu či nádory. V neposlední řadě nastane tzv. elektromagnetický impuls, který vyřadí z provozu informační chaos.elektrotechnická zařízení, což může vyvolat
